Uroboros a pletence hadů
Uroboros
Uroboros je prastarý symbol, který se objevuje snad ve všech kulturách. Objevuje se u starých Egypťanů, u indiánů kmene Navajo, najdeme ho také ve Zjevení sv. Jana a zvláště u gnostiků a ve starých alchymistických traktátech. Uroboros je stočený had do kruhu, který požírá svůj vlastní ocas a symbolizuje vývoj, který se uzavírá sám v sobě. Obsahuje v sobě myšlenku uzavření času, myšlenku pohybu, pokračování, samoplození a také představu věčného návratu. Sjednocení dvou protilehlých principů, nebe a země, pozitivního a negativního. Symbol věčného koloběhu všeho dění, kde smrt, rození a zánik jsou jen stádia věčného pohybu. V tomto koloběhu věčnosti se nic neztrácí, ale naopak stále navrací.
(info z knihy: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror 2017, str. 89)
Uroboros je i symbolem Velké Matky, tj. přírody, egyptské Ísidy, která je věčnou dělohou, ale i věčným hrobem všeho živého, a to, co pohlcuje, znovu vydává životu. Uroboros je v tomto smyslu symbolem věčného života, který nemá počátek ani konec. V alchymii uroboros reprezentuje jednotu hmoty, v hermetismu univerzální fluidum oživující vše jsoucí, tedy astrál a neustálé obnovování přírody. Se symbolem urobora, z něhož vyplývá, že svět je uzavřený kruh, ve kterém probíhají změny, i když do něho nic nevstupuje, úzce souvisí desáté arkánum tarotu "Kolo osudu".
(Zdroj: Lexikon magie, Milan Nakonečný, Argo 2009, str. 448)
Zmije ve středověkém znázornění
Stránka 1 z 1 - 9 položek celkem
Stránka 1 z 1 - 9 položek celkem