›  Ilustrace  ›  Mytologie a legendy

Mytologie a legendy

Mytologie a starodávné symboly nám pomáhají v orientaci v našem světě. Nepřestávají mě fascinovat. Čím se člověk do studia mýtů a symbolů ponoří víc, tím větší má touhu nořit se do větší hloubky. Rozvíjí nám jiný druh myšlení než běžně používáme a burcuje naši fantazii. Propojení obrazu s popisem významu je klíčové pro jejich snadnější pochopení. Proto se chci mýtům a symbolům celoživotně věnovat, zejména se chci soustředit na symboly starověkých kultur. Začala jsem je postupně zpracovávat ve svém BLOGU. Dále se zajímám o posvátnou geometrii, kterou postupně výtvarně zpracovávám.

Náboženské, mytologické, alchymistické a mystické texty všech kultur jsou plny archetypických obrazů, jejichž prvky – posvátné symboly – jsou současně esoterní řečí prastaré moudrosti. Ty poukazují na to, že problematika archetypů sahá k prvopočátkům člověka a současně daleko za hranice konvenčního poznání a že život člověka a dění ve světě mají povahu analogií. Symboly jsou obrazy skrytých souvislostí a jevů. Poznání skrze symboly nám zprostředkovává "vcítit se" do stavu identického se symbolickým objektem. Symbol je materiální reprezentací nemateriálních kvalit a funkcí. Je to objektivizace obsahů, které máme ve své mysli, subjektivně a podprahově, a jež v nás probouzí způsob vnímání světa, který by nám mohl pomoci, abychom si byli vědomi vědění obsaženého v naší duši.

Předmětem filosofie je svět, předmětem psychologie je duše. Systematické utváření názorů na předměty, které se vymykají úplné zkušenosti, nemohou být dostatečně postiženy empirickým rozumem. Věda nám říká jak se např. přírodní síly za určitých okolností projevují. K čemu nám je ale vědecké poznání, když není zasazené do širších filosofických souvislostí? Není filosofie a psychologie zcela zásadní disciplínou pro život? Ostatní disciplíny se totiž zabývají jen určitým výsekem reality. Nevede tedy porozumění světa zejména přes intuici – jako empatickém porozumění zkušeností? Podle A. Schopenhauera podstata světa (naší reality) není rozumná. Naší hnací silou je vůle, slepé chtění, puzení, tužba. Proto nadřadil intuitivní vhled (syntetický prožitek, prozření) nad racionální myšlení. Podle něj vidíme svět jako představy – a v našich představách existuje čas, prostor a kauzalita. Poznávací aparát nám slouží smysly a intelekt. Schopenhauer chápe umění jako prostředek pro pochopení našeho nevědomí.

Naše podstata má fyzický i duševní aspekt. Podstatu duševna nechápeme. Realita (reálný základ pro vysvětlování, na který se můžeme odvolat) má hledisko duchovní i hledisko fyzické. Psychično je naše jediná bezprostřední zkušenost a zároveň je to něco nepostižitelného. Všechno co zakoušíme, je psychické. Sama fyzická bolest je psychický odraz, který zažíváme. Všechny naše smyslové vjemy jsou psychické obrazy, které představují naši bezprostřední zkušenost. Naše mysl zkresluje skutečnost do té míry, že nemůžeme proniknout k podstatě věcí mimo nás. Pokud si něco představujeme (pokud o něčem sníme), tak se naše myšlenky mohou vztahovat na svět fyzických věcí nebo na svět věcí duchovních... obojí je psychicky stejně reálné.

Pravda poplatná smyslům a racionálnímu myšlení může stačit rozumu, ale nevypovídá o realitě nic komplexního. Proto je tolik důležité zapojení duševního a iracionálního poznání, které se projevuje v pověrách, mytologiích, náboženstvích a filosofii. Všeobecné duchovní představy jsou nezbytnou součástí duševního života. Jejich částečná absence (nebo dokonce jejich popření) je znakem degenerace.

 Rozdíl mezi vědomím a nevědomím podle C. G. Junga

NEVĚDOMÍ

Naše nevědomí má podle C. G. Junga zešeřelé až temné kvality a obsahuje formu našich předků. Tato predispozice existuje u každého dítěte už před veškerým vědomím. Tato instinktivní funkce je později v našem vědomém životě trvale přítomná a činná. Kolektivní nevědomí je Jungův termín pro oblast nevědomí, která obsahuje kolektivní (všem lidem společné) psychické obsahy, tzv. archetypy. Dle hlubinné psychologie jde o soubor představ, jež se vyskytují v mytologii a náboženství.

V našem nevědomí jsou tedy předem připraveny a přítomny všechny funkce vědomé duše. Nevědomí vnímá, má úmysly a předtuchy, cítí a myslí – podobně jako vědomí. Kdybychom měli nevědomí personifikovat, pak by to byl kolektivní člověk mimo pohlaví, mimo mládí a stáří, mimo zrození a smrt – a disponoval by lidskou zkušeností několika milionů let. Nesčíslněkrát by prožil život jednotlivce, rodin a kmenů, národů. Měl by neustálou zkušenost s rytmem vznikání, rozkvětu a zanikání. Nevědomí je nekonečný proud obrazů a forem, které nám přicházejí do snů i při změněných stavech vědomí.

VĚDOMÍ

Vědomé fungování psychiky je sice intenzivní a koncentrované, ale je zároveň zaměřeno na bezprostřední přítomnost a nejbližší budoucnost a minulost. Disponuje jen individuálním zkušenostním materiálem, který zahrnuje jen několik málo desetiletí. Individuální vědomí je později narozeným potomkem nevědomé duše. Podle Junga je chybné nevědomí interpretovat v kauzální závislosti na vědomí. 

Duše podle C. G. Junga

Naše duše je závislá na duchovním systému světa. Tento duchovní sytém je bytostí s vůlí a vědomím. Této bytosti jsme (lidstvo) dali jméno Bůh. Bůh jako souhrnný pojem veškeré reality, který zároveň nemá žádnou realitu mimo lidskou psýché. Tento duchovní systém mohl vysvětlovat duši. 

Duše je podstatou života. Duše souvisí s dechem ducha. Dech je pokládán za život a dýchání je znakem života. A rovněž hybnost a teplo jsou znakem života. Psychično může být chápáno jako zdroj života, jako duchovní - avšak objektivní přítomnost... může žít samo ze sebe a co spočívá samo na sobě. Nemůžeme například potlačit většinu svých emocí, nemůžeme změnit špatnou náladu v dobrou, nemůžeme přivolat - ani zastavit své sny... v hlavě se nám líhnou fantazie, které bychom nikdy nečekali... Odkud přicházejí nápady, nadšení a inspirace? Jaký prostorový rozměr můžeme přikládat myšlenkám? Staré kultury přikládaly duši vyšší (božské) vědění, využívali snů a vizí jako zdroj poznání. 

Lidská duše je od pravěku protkána mysticismem a náboženskými představami. Kdo tento cit lidské duše nevidí, je slepý. Kdo chce vše vykládat pouze rozumově, nepostihuje celou realitu. Duše je celost nadřazená vědomí, je jeho prvním předpokladem. Věda nikdy neobsáhne plnost celého života. Duše psychicky nemocného člověka je podle Junga taková, která je odtržena od celku, proto má jiné vnímání. Tak jako se ve fyzické rovině ztratil člověk lidstvu - právě tak se v duchovní rovině ztratil duchu.

 Oblíbené citáty:

„Symbol je znak, který se člověk musí učit číst, a symbolika je způsob psaní, jehož pravidla je třeba znát.“
(R. A. Schwaller de Lubicz)

„Čistě logické myšlení nám nemůže přinést nejmenší znalost empirického světa; veškerá znalost reality začíná zkušeností a tou i končí. Tvrzení získaná čistě logickými prostředky jsou úplně prosta reality.“ 
(Albert Einstein)

„Duše se obarví barvou svých myšlenek.“ 
(Marcus Aurelius)

„Přeceněný rozum má společný rys s absolutistickým státem: za jejich panování je zbídačován jedinec.“
(Carl Gustav Jung)

„Bůh existuje pro toho, kdo v něj věří.“
(Albert Einstein)

„Stará náboženství se svými vznešenými a směšnými, dobrotivými i krutými symboly nespadla z čistého nebe, nýbrž vzešla z lidské duše, která v nás žije i v této chvíli. Všechny ty věci a jejich praformy v nás žijí a mohou se na nás kdykoli se zničující silou vrhnout v podobě davové sugesce, proti níž je jednotlivec bezmocný. Naši strašliví bohové pouze změnili jméno, rýmují se teď na –ismus.“
(Carl Gustav Jung)

 „Nic tak neodhaluje charakter lidí jako to, čemu se vysmívají.“
(Johann Wolfgang von Goethe)

„Jsme formováni a utvářeni tím, co milujeme.“
(Johann Wolfgang von Goethe)

„Můj mozek je pouze příjemce, ve vesmíru je totiž jádro, které obsahuje všechy vědomosti, sílu a inspiraci. Do tajemství tohoto jádra jsem nepronikl, ale vím, že existují.“
(Nikola Tesla)

„Instinkt je něčím, co překonává znalosti. Máme nepochybně určitá jemnější vlákna, která nám umožňují vnímat pravdu, když logická dedukce nebo jakékoliv jiné úmyslné úsilí mozku je marné.“
(Nikola Tesla)

„Dnešní vědci nahradili experimenty matematikou a prochází jednu rovnici za druhou, až nakonec postaví strukturu, která nemá žádný vztah k realitě.“
(Nikola Tesla)

„Co teď chceme je bližší kontakt a lepší porozumění mezi individualitami a komunitami celé planety, a eliminace egoismu a pýchy, která vždycky uvrhne svět do pravěkého barbarství a svárů… Mír může přijít pouze jako přirozený důsledek univerzálního osvícení.“
(Nikola Tesla)

„Přestože jsme svobodní přemýšlet a jednat, jsme drženi pohromadě jako hvězdy v nebeské klenbě, s vazbami neoddělitelnými. Tyto vazby nelze vidět, ale můžeme je cítit, každý z nás je pouze částí celku.“
(Nikola Tesla)

„Svoboda není nic jiného než schopnost následovat hlas rozumu, zdraví, dobrotivosti, svědomí proti hlasu iracionálních vášní.“
(Erich Fromm)

„Znám jen jednu svobodu, a tou je svoboda mysli.“
(Antoine de Saint-Exupéry)

„Být ctnostný znamená být svobodný ve své duši.“
(Konfucius)

„Dobro a pravda se navzájem podmiňují.“
(Konfucius)

„Konečným cílem filosofa je dosáhnout poznání Dobra a využít toto poznání ve prospěch lidstva.“
(Platón)

„Šlechetný člověk je smířlivý, ale ne povolný. Člověk malý je povolný, ale ne smířlivý.“
(Konfucius)

„Myšlenka, že svět má pouze fyzický, nikoli morální význam, je nejzoufalejší omyl vyvěrající z největší perverzity ducha.“
(Arthur Schopenhauer, Parerga a Paralipomena, 2. svazek)

„Stát se čistým subjektem poznání znamená zprostit se sám sebe: protože to však lidé většinou nesvedou, jsou zpravidla neschopní čistě objektivního chápání věcí, jež vytváří nadání umělce.“
(Arthur Schopenhauer, Parerga a Paralipomena, 2. svazek)

Stránka 1 z 7 - 84 položek celkem

Stránka 1 z 7 - 84 položek celkem