Doba trvání určitého světa od jeho stvoření do jeho zániku je jeden Brahmův den, který se dělí na tisíc velkých věků čili mahájug. Každá mahájuga má čtyři věky – jugy. První jugu nazýváme krtajuga, ta se podobala antickému zlatému věku, kdy božský řád dharma stál pevně na čtyřech nohách a převládala čtyři ctnosti: pravda, laskavost, uctívání a soucit. Příslušníci kast přesně plnili své povinnosti, uctívali jediného boha, užívaly jedné mantry a měli jeden véd. Plody země získávali pouhým přáním a lidé neznali nemocí, záští, nenávist, pýchu, krutost, strach, žárlivost ani hněv. V následujícím věku, v trétajuze, stála dharma jen na třech nohách a dosavadní ctnosti se o čtvrtinu zkrátily. Lidé počali konat oběti proto, aby se jim splnila určitá přání, a vzývali více bohů. Ve věku dvápara úpadek pokračoval a dharma stála jen na dvou nohách. Vzmáhala se faleš, zloba a nespokojenost a v důsledku toho se rozšířily nemoci a ostatní zla. Dnešní čtvrtý věk kalijuga je ze všech nejhorší. Dharma je v tomto věku jednonohá a bezmocně leží. Z původních ctností zbyla jen čtvrtina, a i ta je rychle zatlačována vzrůstajícími nectnostmi.
(zdroj: Bohové s lotosovýma očima, D. Zbavitel, E. Merhautová, J. Filipský, H. Knížková, Vyšehrad, 1997, str. 68)
Dharma – Božský řád
Dharma (právo, zákon, řád) je personifikace mravního řádu a spravedlnosti – Ušlechtilá osmidílná stezka
Dharma znamená soulad s božským nebo tvořivým principem činným v individuu nebo v přírodě. Představuje individuální vnitřní zákon, který „musí“ být následován, jestliže individuální život má být v souladu s přírodními zákony a iniverzální podstatou bytí. Dharma tedy může znamenat vnitřní etický kodex, náboženství, učení, vesmírný zákon, spravedlnost a jiné. V rámci vyššího celku má každý jednotlivec nějakou funkci (varna) a že každý život má jistou dynamiku a vývoj (ášrama). Dharma jako role jednotlivce v rámci celku má zjistit, na co se hodím, co mi dělá radost a čím můžu prospívat celku a také sám sobě. Stejně jako každý jeden člověk je ve své podstatě rozsáhlým společenstvím buněk, sám je také buňkou ve větších celcích, ať už je to rodina, komunita, město a další větší útvary. K tomu, aby každá společnost fungovala, je nutné, aby každá její jednotka plnila svoji funkci.
Osmidílná stezka může být rozdělena do tří aspektů: moudrost, mravnost a soustředění. V klasickém budhistickém symbolu osmidílnou stezku reprezentuje dharmačakra.
- Dharma je cesta k univerzální pravdě.
- Dharma je univerzální pravda samotná.
- Dharma je způsob života vedoucí k minimální akumulaci karmy.
Brahma
Brahma stvořil ne jednoho člověka nebo lidský pár, nýbrž hned čtyři rozličné druhy lidí. Ze svých úst vytvořil kněze bráhmana, který už proto zaujímá v kastovní hierarchii nejvyšší místo. Ze Stvořitelových paží povstal bojovník kšatria, z jeho břicha řemeslník, obchodník, rolník a chovatel dobytka, zvaný vaišja a z Brahmových nohou služebník šúdra. Tak vznikly čtyři varny, základní stavy hinduistické společnosti, a příslušníci každé z nich dostali do vínku i svou vlastní dharmu, souhrn povinností, jejichž co nejdokonalejší plnění je nezbytnou podmínkou jejich příznivějšího zrodu v příštím životě i eventuálního dosažení spásy, tj. ukončení cyklu přerodů.
(zdroj: Bohové s lotosovýma očima, D. Zbavitel, E. Merhautová, J. Filipský, H. Knížková, Vyšehrad, 1997, str. 276)
Buddha
Buddhapada
Traduje se, že původní Buddhovy stopy – Buddhapada – se otiskly do kamene v Kušinagarí, kde Buddha zemřel. Tento symbol bývá často zdoben dalšími buddhistickými znaky, hlavně dharmačakrou a značí, že ti, kdo budou kráčet ve stopách Buddhy, dojdou také probuzení (osvícení).
Kundaliní
Kosmická energie, která se nachází v každé bytosti a vyjadřuje spojení mezi psychikou, spirituální a tělesnou podstatou a je tvořena sedmi endokrinními centry. Jogíni dokáží s energií pracovat, což „hadovi“ dovoluje jeho rozvinutí a postupné probuzení vědomí. V čínském taoismu má tento symbol podobu jing a jang – kosmický kruh, který je rozdělený na dvě stejné části zakřivenou linií. Vzájemné propojení materiálního a duchovního ale můžeme v nacházet i jako dvě hadovité formy svinuté jedna do druhé.
(info z knihy: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror 2017, str. 88)
Šiva – Nágéšvara – Pán hadů
Jedna z inkarnací nejvyššího božství, tzv. Trimurti (trojice bohů Brahma-stvořitel, Višnu-udržovatel a Šiva-ničitel veškerenstva). Šiva je nazýván Nágéšvara – Pán hadů a bývá zobrazován s kobrou obtočenou okolo krku. Kobra může odkazovat jak na destruktivní povahu totoho božstva, tak na jeho tvůrčí aspekt, neboť zničením světa na konci eónu umožňuje jeho znovuzrození, představuje tak současně smrt i její překonání.
Ganéša
Ganéša je hinduistický bůh zdaru, moudrosti a umění, odstraňovatel překážek. Je zobrazován jako přátelský tlouštík s červeným trupem a s bílou sloní hlavou s jedním klem a třetím okem na čele; mívá čtyři i více paží. Tělo se mu jako velkým joginům zbarvuje červeně silou askeze a rozjímání. Více rukou je běžným symbolem božské všemohoucnosti, třetí oko symbolizuje dokonalý vhled a nazírání pravé skutečnosti. Ve svých čtyřech pažích svírá lasturu (či vodní lilii), disk, kyj (případně sekyru) a sladký rýžový koláček (módaka), svůj oblíbený pokrm, který symbolizuje obětinu – nejčistší duchovní pokrm.
Mnozí jej pokládají za svého průvodce, protože pomáhá v sebezdokonalování a na každém kroku ponouká jen k takovému úsilí, kterého je dotyčný schopen schopen. Pro lidské slabosti má pochopení; vášně neničí, ale pomáhá je sublimovat. Hinduisté ho uctívají jako ochránce cesty i jakéhokoli podnikání. Jeho jízdním zvířetem a nerozlučnou společnicí je krysa, která symbolizuje chytrost a schopnost prokousat se každou překážkou. Podle indických bajek je totiž krysa chytrá jako v Ezopově pojetí liška.
Podle mnoha mýtů je Ganéša synem Šivy a Párvatí, avšak podle některých pramenů si jej vytvořila Párvatí sama z potu a nečistot svého těla, aby střežil v Šivově nepřítomnosti její příbytek, zatímco byla v koupeli. Manžel se však nečekaně vrátil domů a Ganéša, který jej neznal, mu počal bránit ve vstupu. V návalu hněvu Šiva opovážlivému strážci srazil hlavu, a když chtěl nedopatření později napravit, neměl zrovna po ruce vhodnější náhradu nežli hlavu slona.
Jindy se Ganéša, jedoucí na své kryse, ulekl hada, který se mu plazil přes cestu, a upadl tak prudce, až mu prasklo břicho přecpané rýžovými koláčky. Bez váhání vrátil všechnu potravu zpět do svých útrob a přepásal se oním hadem, aby ani jediný koláček nepřišel nazmar. Měsíc, který byl svědkem této příhody, se smál tak zlomyslně, že vzbudil Ganéšův hněv; sloní bůh si ulomil jeden kel, mrštil jím proti měsíčnímu kotouči a způsobil tak jeho postupné úbytě.
(zdroj: Encyklopedie indické mytologie, Postavy indických bájí a letopisů, Libri, 2007, str. 61–62)
(zdroj: Bohové s lotosovýma očima, D. Zbavitel, E. Merhautová, J. Filipský, H. Knížková, Vyšehrad, 1997, str. 138–144)
Višnu
Jedna z inkarnací nejvyššího božství, tzv. Trimurti (trojice bohů Brahma-stvořitel, Višnu-udržovatel a Šiva-ničitel veškerenstva).
Pravým protikladem Šivy je druhý bůh hinduistické trojice, milostiplný bůh Višnu, dokonalé ztělesnění vlídnosti, laskavosti, soucitu a lásky k celému božskému i lidskému rodu. Jako udržovatel chrání bohy, lidi i světy před zánikem a dává jim schopnost a možnost existence. I když kolem něho někdy tekou potoky krve, nic to nemění na skutečnosti, že pomáhá utiskovaným proti bezpráví, dává průchod spravedlnosti a obnovuje porušený řád.
(zdroj: Bohové s lotosovýma očima, D. Zbavitel, E. Merhautová, J. Filipský, H. Knížková, Vyšehrad, 1997, str. 145)