Posvátná geometrie dává duchovní význam některým tělesům a obrazcům. Tato geometrie se využívá v architektuře významných staveb a vyskytuje se v různých kulturách napříč historií. Zakladatelem posvátné geometrie byl Platón, který vybral pět pravidelných mnohostěnů se shodnými stěnami (tzv. platónská tělesa) a ke každému přiřadil jeden živel. Znalost Čísel představuje filosofický přístup a způsob poznání, který se dotýká spirituality a ústí do porozumění božskému tajemství, jež je základem Života. Číslo tak nevyjadřuje kvantitu, ale kvalitu, koncept a ideu. (Kvantita se týká číslic, nikoliv Čísel.) Nejlepší symbolický přístup k tomuto typu vědění představuje geometrie. Dále platí, že Čísla jsou vyjadřována svou inverzí – a že lichá Čísla rozšiřují ducha a sudá čísla uvádějí do pohybu konkrétní a materiální svět.
Při zkoumání nebes v sobě první lidské bytosti probudily spiritualitu a viděly v ní svět tajemství, která náležela bohům. Světelné body vytvářely na noční obloze zvláštní obrazce, některé z nich se pohybovaly podivným způsobem, a proto dostaly svá jména; znepokojující matné shluky na obloze nazvali Mléčnou dráhou; Slunce a jeho blahodárné světlo vycházelo na východě a mizelo na západní straně, aby se znovu objevilo nazítří; východ se stal sídlem života a na západní straně sídlila smrt. Když Slunce ještě za plného světla zmizelo za obzor, nechávalo za sebou zář, kterou lidé chápali jako božské znamení; svítící měsíc probouzel představu monstra, které měsíc požírá a následně vyplivuje; když oblohu zkřížil světelný záblesk nebo když se země dotkla hořící střela, hrozba a nebezpečí byly ještě větší – nebe spadlo na Zemi. Všechny tyto jevy, které lidé pozorovali a pro něž neměli racionální vysvětlení, se postupně staly součástí posvátna a tajemnou oblastí. Tyto projevy budily spíše respekt než touhu po poznání.
Pro antické učence se vědecké zkoumání omezovalo na pozorování nebes, přírodních sil a projevů života na Zemi. Tento typ vědění vedl k úvahám o světě a otevřel dveře filosofii. Věda a filosofie tvořily dlouho jeden celek. Množství otázek, které vyplynuly z jednotlivých pozorování, vědomí všudypřítomného rozumu, který byl v přírodních fenoménech obsažen, a zároveň strach z některých projevů, to vše následně vedlo ke konceptu božského světa, který se v přírodě projevuje navenek a zároveň je s ní spojen skrytými pouty.
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
Číslo nula
Číslo, které má hodnotu Nic (nula) a Číslo, které má hodnotu Vše (nekonečno). Číslo nula, vyjadřující hodnotu, kterou označujeme jako nic, nesmí být zaměňováno s nicotou (nebytím, které vyjadřuje to, co není). Nic je vyjádřením nějakého počátku nebo něčeho, co začíná. To byla pro adepty filosofie Čísel dosti nepřijatelná představa, byť právě skrze toto Číslo vstupujeme přímo na práh metafyziky. Symbolická hodnota tohoto Čísla se vztahuje ke dvěma limitním Číslům, tedy k nule a k nekonečnu. Dále má vztah k Jednotě, k Číslu Jedna.
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
KRUH
Vezmeme-li si kruh, jsou nula a nekonečno dva hraniční póly, které rozdělují záporné a kladné hodnoty. Tato dispozice dává vyniknout důležitosti kruhu, který pokrývá celek čísel, jež znovu spojují velký symbol Boží jednoty, kterou vyjadřuje Číslo Jedna – Vše.
Kruh představuje „rozšíření vědomí do všech směrů”. Symbol kruhu má ochranný charakter, kruh symbolizuje udržení energie a znamená též posvátný prostor nebo symbol spojení (k sobě samému, nebo k jiným bytostem – a zároveň spojení jedné osoby ke zbytku vesmíru). Dále představuje cykličnost: střídání dne a noci, ročních období, čas bdění a spánku – nebo cykličnost ve smyslu života a smrti. Letokruhy u stromu nám ukazují jemné a pravidelné změny, které se projevují v každodennosti. Tušíme, že po každém cyklu přijde další cyklus. Cyklická perspektiva představuje silné spojení mezi minulostí a budoucností, což dává větší význam současnosti. Symbol kruhu představuje též Uroboros (stočený had do kruhu, který požírá svůj vlastní ocas) a symbolizuje vývoj, který se uzavírá sám v sobě. Obsahuje v sobě myšlenku uzavření času, myšlenku pohybu, pokračování, samoplození a také představu věčného návratu.
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
Ensó
Ensó je japonským symbolem absolutního osvícení, síly, elegance, vesmíru a prázdnoty. Je charakterizován minimalismem vycházející z japonské estetiky. Někteří umělci kreslí ensó jako ne úplně uzavřený kruh, zatímco jiní ho kreslí uzavřený.
Šen
Šen je symbol času a zároveň glyf pro "věčnost". Amulet se šenem dávali Egypťané mrtvým do hrobky pro zajištění boží ochrany a věčného života. Šen má tvar prstenu a jej zároveň hieroglyfická značka. Kruh je ve spodní části zauzlený a symbolizuje nekonečnost a věčnost. Šen zároveň symbizuje slunce dotýkajícího se země a vyjadřuje spojení mezi nebem a zemí. Snw (šenu) = kruh, obvod, hranice.
(zdroj: S Teodorem nejen o hieroglyfech, Václav Loukota, Volvox globator, 2012, str. 47)
Šen je prázdný kruh připoutaný provazem k horizontální bázi, připomínající hada Urobora. Kruh představuje udržování přírodních sil skrze cyklické periody, připoutané k rovině manifestace. Odkazuje k bezčasému času, nekonečným periodám a věčnosti v hieroglyfickém písmu. V umění a architektuře byl Šen přítomný u postav – božských i lidských – které završily řadu transformací.
(zdroj: Posvátná tradice ve starém Egyptě, Rosemary Clarková, Volvox globator, 2016, str. 37)
Kruh vede zpátky do sebe, a je proto symbolem jednoty, absolutna a dokonalosti; v souvislosti s tím i symbolem nebes v protikladu k zemi a duchovního protikladu k hmotnému. V magických praktikách slouží kruh a kruhové amulety jako účinný symbol ochrany proti zlým duchům.
(zdroj: Slovník symbolů, Udo Becker, Portál, 1992, str. 132–133)
Číslo 1
Jednota byla vždy považována za začátek procesu, který odkazuje ke konceptu Boha stvořitele, z něhož vše pochází. Číslo Jedna je všudypřítomné v celé posloupnosti Čísel jako obraz konceptu Boha v souvislostech kontinuálního stvoření a ve všech dimenzích časoprostoru. Číslo Jedna je Číslo stvořitelské – a zároveň nemůže být odděleno od ostatních Čísel. Je průvodcem všech ostatních Čísel. Bůh jako Celek je identický sám se sebou ve své dělitelnosti, ve své mnohosti, ve své vlastní esenci: vznikl z ničeho a ze všeho zároveň, je kombinací racionálního a iracionálního, transcendentního a imaginárního, je komplexní, je smyslem vesmíru a Života. Jestliže je Bůh Jedna-Vše a jestliže se rozkládá na stupnici od nuly-počátku po Celek, který je nekonečný, potom zůstává v těchto dvou krajních mezích nedostupný; je to předpokladem toho, že jej nemůžeme poznat v celé jeho složitosti. Soustředíme se proto na linii od bodu nula-nic, která vede k bytí, neboť vesmír, v němž se vyvíjíme, je vesmírem hmoty.
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
Bod
Jedna-Absolutno lze geometricky vyjádřit jako bod, který nemá rozměr, je tedy neviditelný, je to nula-počátek (nikoliv nula-nic, která nemá substanci ani velikost, ale je vždy počátkem něčeho). Bod představuje počátek stvoření, „božskou jednotu“, prvotního ducha.
Jedna-Absolutno lze také definovat jako průsečík dvou přímek, které se rýsují na ploše, jež nemá limity a není ani ireálná ani imaginární (jako dvě neviditelné). Jestliže je Jedna znázorněna třemi přímkami (z nichž jedna vede nutně mimo plochu), jedná se o prostor (objem).
Jiný způsob pro symbolické znázornění Boha-Absolutna je černý kruh, který má střed. Pokud je střed viditelný, vztahuje se k číslu Jedna. Když střed kruhu zmizí, Jedna směřuje k nule-nic, a když vzrůstá směrem k obvodu, nabývá hodnoty nekonečna.
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
Číslo 2
Slovo binární vyjadřuje "koncept", který je symbolizován Číslem 2. Ve fyzice je obecně přijímána skutečnost, že toto Číslo symbolizuje velmi paradoxní moment, kdy se vesmír rozdělil na dva antagonistické světy, které byly tvořeny hmotou a antihmotou, přičemž oba světy hledaly způsob jak se vzájemně neutralizovat a zničit. Symbolika Čísla 2 není myslitelná bez vektoru časoprostoru, který je v tomto procesu všudypřítomný. Binární systém spojený se všudypřítomným časoprostorem je hybnou silou stvoření.
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
Jin a jang
Čínské symboly tai-či nebo jin a jang jsou nejdokonalejší symboly pro vyjádření zvláštního stavu, který označujeme jako binární. Pojmy binární a dualita mají jiné významy. Síla Jin a Jang jsou dvě spojené části jednoho celku a představují jejich vzájemný vztah. Všechny síly v přírodě mají oba dva stavy a tyto stavy jsou v neustálém pohybu. Jin (temnotu) a Jang (světlo). Symbolizuje v analogii tmu (tmu, která odráží světlo) a světlo (světlo odráží tmu). Symbolizuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru. Jin (ženskost, temná energie síly) a Jang (mužská, světlá, tvořivá síla) jsou popisem doplňujících se opaků a nejsou absolutní – proto jakákoliv dichotomie jin a jang bude z jiné perspektivy vypadat opačně. Proto se výše uvedené pojmy k Jin a Jang neberou doslovně.
Dualita
Dualita znamená rozdílnost, odlišnost, zlo je absencí dobra a naopak, bytí je protiváhou ne-bytí, smrt je absencí života atd. Dualita vyjadřuje typ něčeho, co je samo v sobě dvojí, jako je například koexistence dvou rozdílných prvků, jako je dobro a zlo, velké a malé, teplo a chlad se všemi nuancemi, které s nimi souvisejí, což vede až k extrémům dvou polarit, jako je například představa nekonečně velkého a nekonečně malého. Symbol, který podstatu duálního principu vyjadřuje nejlépe, je šachovnice, na níž se střídají bílá a černá pole.
BINARITA
Binární znamená "je a není", reálné ve vztahu k virtuálnímu – přičemž má svůj smysl pouze v souvislosti s časem, což vede Číslo dvě na úroveň ternárního. Když hovoříme o binárním, nejedná se o opozici nebo o protiklad, ale o absenci jednoho vůči druhému. Tímto způsobem fungují všechny počítače a všechny numerické systémy na základě bitů (binary digit), což jsou elementární jednotky informací, které se vyjadřují dvěma rozdílnými hodnotami 1 a 0. V informatice se binární systém projeví, když (elektrický proud) je, nebo není. Analogicky vyjádřeno, v počítači koresponduje elektřina s časoprostorem, což vede koncept binárního na úroveň ternárního. Přerušení proudu znamená zastavení počítače a jeho binárního systému. Binární systém spojený se všudypřítomným časoprostorem je hybnou silou stvoření.
Tao
Taoismus je filozofická škola (nebo náboženství) čínského původu. Jádrem filozofie i uctívání je princip tao (v původním významu „cesta“), který je pro taoisty zdrojem, vzorem a podstatou všeho, co existuje. Taoistická etika klade důraz zejména na „tři poklady“: soucit, úspornost a pokoru. Důležitý je též koncept wu wej, který je znám i v konfucianismu, a který nabádá k volně plynoucí spontánnosti („čin bez námahy a úmyslu“) vyvěrající z osobní harmonie (u taoistů ze sladění s tao).
Kořeny taoismu sahají minimálně do 4. století před naším letopočtem. Zásadní vliv na jeho vznik měla kniha Tao te ťing (Kniha o cestě a ctnosti), která je připisována učenci Lao C‘. Raný taoismus byl též ovlivněn filozofem Čuang-c‘, filozofem Sün-c’ a čínskou naturalistickou školou, která rozpracovala filozofii jinu a jangu. Taoismus ve 20. století silně ovlivnil i západní svět, byl jím ovlivněn například Carl Gustav Jung.
Vesica piscis (rybí měchýř)
Vesica piscis je dvojice protínajících se kružnic se středy na svých obvodech. Vesica piscis symbolizuje první dualitu a tvoření. Je to symbol jednoty i posvátného propojení mužské i ženské polarity. Symbol propojení hmotného i nehmotného. Střed mezi kružnicemi symbolizuje bránu stvoření, posvátné lůno, portál života a světla. Toto spojení tedy symbolizuje posvátnou dvojici a zároveň i trojici – ducha, těla, duše; a zároveň: muže, ženu, dítě. Tento symbol je proto obsažený i v každém z nás.
Ichthys (či Ichthus), je v řečtině výraz pro „rybu“. Jedná se o symbol, který vychází z Vesica piscis, který se týká lidské sexuality a znázorňuje též ženský klín (nebo dělohu). Byl používán ranými křesťany jako tajné heslo v dobách, kdy byli pronásledováni – a znám je rovněž pod přezdívkou „Ježíšova ryba“.
Vesica piscis tvoří úplný základ květu života. Květ života je jedním z nejstarších symbolů zobrazovaný ve všech kulturách po celém světě. Symbolizuje dokonalost celého vesmíru a znázorňuje základní formy prostoru, času, jednotu života a ducha jako součást vesmíru. Jedná se o symbol života, dokonalosti a o symbol, který obsahuje veškerou geometrii života na Zemi. Je univerzálním symbolem energie a je to symbol spojení mezi vším existujícím. Když se Květ života zrodil, vše začalo a zahájilo svůj první koloběh. Můžeme jej definovat jako „všechno co je“. Květ života symbolizuje, že vše je úzce a trvale propojeno – a pomáhá sjednotit mysl, srdce a duši.
Strom života
Strom života získáme spojením středů určitých kružnic, který je ústředním mystickým symbolem učení Kabaly.
Číslo 3
První tři Čísla (1, 2 a 3) jsou hluboce provázána a formují Celek, Vše a novou Jednotu. Tato Čísla hovoří o Bohu a o stvoření. Číslu 3 dáváme hodnotu dynamického a organizujícího principu, který se projevuje akcí (binární princip je dynamickou akcí v časoprostoru). V souvislosti s Číslem 3 začíná lidský rozum chápat proces stvoření. Jedna-Tři je spojením binárního principu a času. Jedna-Tři vede k dimenzi Boha „stvořitele“.
V souvislosti s Číslem 3 začíná lidský rozum chápat proces stvoření. V tomto kontextu hovoří některé teologické systémy o jednotném a zároveň trojjediném Bohu. Číslo 3 vyjadřuje dynamický a organizující princip a v geometrii ho představuje trojúhelník. Jestliže prvním geometrickým projevem linearity je přímka, potom trojúhelník je prvním útvarem, který definuje plochu. Tři body nemohou vyjadřovat objem. První tři Čísla k nám hovoří o stavu, v němž byl vesmír, ještě než se stal viditelným. Tento koncept se ozřejmí později, a to v okamžiku, kdy Božský život opustí svůj ideální aspekt a bude se dotýkat pragmatičtějších zřetelů, které jsou součástí naší existence, již označujeme jako život, který se bude vyvíjet pomalou cestou evoluce od těch nejjednodušších forem až po ty nejsložitější.
Napnutá houslová struna reprezentuje binární princip; zvuk, který je ternární, je vyluzován pouze chvěním struny. Co platí pro strunu, je rovněž platné pro všechny vibrační pohyby, které jsou obsaženy ve všem, co je zjevné, jsou kvarky, atomy, elektromagnetické jevy, pohyby hvězd atd. Na všech úrovních fyzického i metafyzického vesmíru je vše rytmus, pohyb, vibrace, vlnové fenomény.
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
Trojúhelník a Trojlístek
Rovnostranný trojúhelník, který se vyznačuje třemi identickými stranami, může symbolizovat trojici, kde každá z částí má stejnou důležitost: například křesťanskou svatou Trojici nebo minulost, přítomnost a budoucnost. Podle toho, zda vrchol trojúhelníku směřuje nahoru nebo dolů, může tento tvar představovat mužský prvek oheň, nebo ženský prvek a vodu.
Triquetra (trikvetra)
Triquetra (či trikvetra) z latinského (z latinského "tři rohy"). Tento symbol znamená neoddělitelné spojení tří prvků a je jedním z nejdůležitějších symbolů pohanských náboženství. Je to propletenec bez začátku a bez konce, který sloužil jako ochranný i jako magický symbol. Propletení tří trojúhelníků značí provázanost všeho, co je. Všechny části triquetry spolu spolupracují a tvoří dokonalou, neustále se proměňující jednotu. Poté, co byla energie uvedena v pohyb, proudí neustále všemi částmi, přelévá se z jedné části do druhé, v nikdy nekončícím cyklu. Tento nekonečný proud je život sám.
Keltové: Triquetra je známý symbol mnoha kulturám po celém světě, nejčastěji je však spojován s Kelty a Vikingy. Pro Kelty znamenala triquetra především Trojnou Bohyni (Panna – Matka – Stařena) = tři aspekty ženského principu, propojené v jediný celek. Symbol triquetry byl používán Keltskými druidy při rituálech. Keltové chápali svět, jako tříúrovňový: 1. pozemský svět lidí, 2. dolní (Jiný svět), ve kterém žijí duše našich zemřelých předků, a 3. horní, duchovní svět dokonalých bytostí. S nástupem křesťanství byla představa trojjedinosti přejata do podoby Svaté Trojice, tedy Boha Otce, Syna a Ducha svatého.
Symbol Hekaté
Hekaté byla titánka (dcera Titána Persea a Asterie), vládkyně tajemných sil, křižovatek, magie, měsíce, noci a podsvětí. Hekaté byla zároveň podsvětní bohyně kouzel – později byla ztotožněna s Persefonou (vládkyní mrtvých). Za noci se proháněla v doprovodu černých psů. Hekaté se stala též ochránkyní žen, a bývala proto ztotožňována s Artemidou (podobně jako ona pomáhala při porodu) a s Isidou. Za helénismu byla hlavním božstvem magie; nakonec se změnila v mocnou vládkyni démonů.
Triskelion
Triskelion představuje nekonečný koloběh všeho co plyne stále dokola, nikdy nekončí a nezačíná.
Číslo 4
První tři Čísla (1, 2 a 3) ustavují movou Jednotu, kterou označujeme jako Dynamický a organizující princip, jenž se projevuje jako stvoření v jeho „dění“. První tři Čísla k nám hovoří o stavu, v němž byl vesmír, ještě než se stal viditelným. Tento koncept se ozřejmí později, a to v okamžiku, kdy Božský život opustí svůj ideální aspekt... Od Čísla 4 se věci začínají Konkretizovat, neboť i vesmír bude viditelně organizován účinkem hybné síly všudypřítomné Jednoty v rámci procesu evoluce všech věcí.
Čtverec
Sudé číslo 4 je ve vztahu k fyzickému aspektu vesmíru. Toto číslo se projevuje a rodí v Trojí Jednotě a symbolicky se stává formativním rámcem, v němž se bude
moci projevit život. Tato etapa bývá také označována jako Tvořící podstata (fyzická podstata vesmíru v jeho vůle k materializaci).
Formativní rámec – prázdná matrice, která přijímá stvořenou realitu
Tvořící podstata – svět atomů a molekul
Číslo 4 je ve filosofickém smyslu světem čtyř živlů, představuje však také materiální základ vesmíru a universa. Číslo 4 má hodnotu stability, skutečnosti, konkrétna, pevnosti. Koresponduje se čtyřmi základními silami, které vládnou vesmíru, kterými jsou: nukleární síla, elektromagnetická síla, slabá interakce a síla označovaná jako gravitace, která bude formovat molekuly.
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
Znak proti čarodějné moci
Číslo 5
Božský duch, vtělení ducha do hmoty. Vesmír je stvořen, fyzická podstata se upevňuje ve formativním rámci Čísla 4. (Liché) Číslo 5 je vyjádřením božského ducha v jeho vůli ke vtělení do hmoty, a důsledkem je nebývalý rozvoj Života. Číslo 5 je božským principem a ohlašuje již Božský život a život fyzický. Život je emanací prvotní energie (Bůh) a pulzuje v celém vesmíru se stejnou hojností.
Je ukazatelem harmonie a krásy a odhaluje božskou všudypřítomnost ve všem, co je živé. Číslo 5 vyvěrá z „něčeho prvopočátečního“, co „pulsuje“ se stejnou hojností v celém vesmíru. V křesťanském náboženství můžeme tento fenomén spojit s nekonečnou láskou Boží nebo s působením Ducha Svatého. Číslo 5 symbolizuje pětiúhelník, což je první mnohoúhelník, do něhož lze vepsat hvězdu – když jedním tahem spojíme všech pět vrcholů mnohoúhelníku. Trojúhelník tuto vlastnost nemá, nemá ji ani čtverec ani šestiúhelník. Dalším hvězdicovitým mnohoúhelníkem tohoto typu je sedmiúhelník (heptagram).
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
Pentagram – pentakl – Planoucí hvězda mágů
Tato pěticípá hvězda, vepsaná do pravidelného pětiúhelníku, je nejreprezentativnějším geometrickým symbolem Života. Pentagram je ochranný symbol, někdy zvaný „planoucí hvězda mágů“ nebo také „muří noha“, který vyjadřuje hlubokou spiritualitu. Rozlišujeme pentagram bílé a černé magie. Pentagram bílé magie obsahuje zakreslenou postavu člověka s rozpjatýma rukama. Pentagram je v magii něčím, co je analogické kříži v křesťanském kultu.
Velký magický pentagram je opsán božským jménem Tetragrammaton, příp. hebrejskými písmeny jod-hé-vau-hé (tj. Jehovah). Esoterně je pentagram symbolem mikrokosmu, tj. člověka. Často byl zobrazován na řeckých mincích, u Pythagorejců byl symbolem zdraví a v současné době je symbolem řady zednářských lóží a hermetických společností. Staří gnostikové jej často kreslili na abrasaxové gemmy. Podle E. Léviho je pentagram znamením Slova, jež je učiněno tělem, tj realizováno (materializováno). Podle směru svých paprsků pak pentagram představuje dobro – zlo, lad – nelad.
(zdroj: Lexikon magie, Milan Nakonečný, Argo 2009, str. 332)
Jako pentagram se označuje pěticípá hvězda nakreslená pěti přímými tahy, je-li navíc opatřena kruhem, je označována jako pentakl. Jde o posvátný symbol života, harmonie a zdraví. Číslo 5 se projevuje ve všem, co žije, neboť je to číslo všeho živoucího. Tato hvězda potřebuje svou strukturu, jež vychází z rovnováhy, a proto může být jedině cyklická, což by mohlo podporovat představu reinkarnace. Tato cyklická povaha uvádí do rovnováhy Život a Ne-Život. Pěticípá hvězda je užívána v mnoha náboženstvích, zvláště v islámu. V křesťanství má hodnotu mikrokosmu, někdy představuje Krista na kříži.
Schopnost vytvářet hvězdicovitý tvar spojuje mnohoúhelníky o pěti a sedmi úhlech s Nebem nebo, chceme-li, s božským světlem, které je dynamickým prvkem systému, a svými paprsky připomíná všudypřítomnost Jednoty. Symbolika Čísla 5 bude později posílena symbolikou Čísla 7, jež vyjadřuje zjevený život, který se vyvíjí v konkrétních formách existence. Čísla 5 a 7 jsou hluboce vnitřně spojena.
***
Vedle pěticípé hvězdy, která je rovinným symbolem, se rýsuje také prostorový svět; jedná se o dvanáctistěn, který je tvořen sdruženými pětiúhelníky, a o triakontagon, který se skládá z dvanácti pětiúhelníků a dvaceti rovnostranných trojúhelníků.
Obrácená pěticípá hvězda
Pentagram černé magie je obrácený pentagram bílé magie se zakreslenou hlavou mendeského kozla sabatu. Obrácená pěticípá hvězda se stává symbolem smrti – a vzpřímená hvězda, která následuje po ní, evokuje cyklický proces existencí a následných smrtí. V tomto smyslu uvažují zastánci reinkarnace, když vysvětlují proces vývoje z hlediska spirituality.
(zdroj: Lexikon magie, Milan Nakonečný, Argo 2009, str. 332)
Hamsa – hameš – ruka Fátimy
Hamsa neboli hameš je ochranný amulet ve formě stylizované ruky Fátimy (představuje dlaň pravé ruky dcery proroka Muhammada). V arabštině hamsa znamená "pět" (pět prstů na ruce). Tento amulet má chránit zejména před uhrančivým pohledem – a z tohoto důvodu bývá často zdoben okem.
Číslo 6
Krystalizace fyzického světa. Počínaje Číslem 6 materiální svět nabyl formy.Číslo 6 odkazuje k fyzickému aspektu univerzálního fenoménu a představuje materiální vesmír v jeho úzkém vztahu s tvořivým Božským duchem, z něhož vyvěrá Božský život, který zúrodňuje vesmír svou čistou a absolutní hojností. Ve vesmíru jsou naplněny ideální podmínky pro šíření života.
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
Hexagram – Davidova hvězda – Šalamounova pečeť
Geometrickým symbolem, který nejlépe vyjadřuje rovnováhu mezi fyzickým a metafyzickým – neboli mezi involucí a evolucí, je hexagram (šestiúhelník), nazývaný také Šalamounova pečeť, což není hvězda, protože se jedná o dva propletené trojúhelníky. Ve svém konečném tvaru tento symbol vyjadřuje materiální charakter vesmíru (makrokosmu) v jeho analogickém vztahu k člověku (mikrokosmu). Tyto dva trojúhelníky vyjadřují, že duch Života sestupuje do materiálního světa. Jeden trojúhelník je odrazem druhého, podobně jako je svět reálný odrazem světa virtuálního. To, co se děje v plánu fyzickém, se musí zároveň odehrávat i v plánu metafyzickém.
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
Hexagram je ochranný symbol, symbol rovnováhy mezi "fyzickým" a "metafyzickým". Představuje mužskou a ženskou energii. Symbolizuje spojení protikladů duše a ducha – nebe a země – makrokosmos (materiální charakter vesmíru) a mikrokosmos (analogický vztah vesmíru k člověku). Sjednocení obou trojúhelníků je šesticípá hvězda, jejich průnik je pravidelný šestiúhelník. Na Východě tento tvar symbolicky představuje spojení Puruši a Prakriti, nebo Šiva a Šakti, bez něhož by neexistovalo nic stvořeného. Vyskytuje se v grafické struktuře mnoha janter.
Krychle a kříž
Prostorovým symbolem Čísla 6 je krychle, která se rozevírá do tvaru kříže. Průsečík tří os, vytvářejících prostor, definuje bod počátku jako střed krychle (0). V symbolické geometrii hraje střed zásadní úlohu, neboť je odrazem Jednoty 1, která je projevem božské přítomnosti po celou dobu stvoření. Číslo 6 souvisí s podmínkami pro to, aby se život mohl projevit ve svých rozličných formách. Symbolika kříže vychází z Čísla 4 (kříž se čtyřmi stejnými rameny, která vymezují čtyři základní body v rovinném plánu (sever, jih, východ, západ). Ve spojení s podnožníkem a nadhlavníkem získává kříž prostorovou dimenzi a vytváří strukturu, která vychází z Čísla 6.
Struktura kříže vychází z Čísla 4 = kříž se čtyřmi stejnými rameny, která vymezují čtyři základní body v rovinném plánu. Těmito body jsou sever, jih, východ a západ. Ve spojení podnožníkem a nadhlavníkem získává kříž prostorovou dimenzi a vytváří strukturu, která vychází z Čísla 6. Kříž v křesťanství vyjadřuje Život, který vládne nad smrtí a ohlašuje znovuvzkříšení v Božském životě.
Unikursální hexagram – Theléma
Unikursální hexagram je šestícípá hvězda, která je nakreslena unikursálně – jen jedním jediným tahem, místo jako dva překrývající se trojúhelníky. Jde o degenerovaný (komplexní) typ šestiúhelníku. Tento hexagram může být také nakreslen uvnitř kruhu. Tato hvězda je součástí nauky Aleistera Crowleyho. Theléma je esoterické a magické náboženství nebo duchovní filosofie. Je založená na přikázání „Dělej, co ty chceš, ať je celý Zákon“. Slovo Thelema je anglickým přepisem řeckého substantiva θέλημα („vůle“) od slovesa θέλω („chtít“). Ale „dělat, co já chci“ znamená naslouchat Pravé vůli a jednat s ní v souladu.
Theléma obsahuje myšlenky z okultismu, jógy, východní a západní mystiky, zvláště kabaly. Navzdory logickému předpokladu, že je to pouze nabádání k požitkářství a nemravnosti, Crowley ji tak nepojímá. On sám ji chápe jako cestu duchovního rozvoje, založenou na hledání a uvádění do praxe Pravé vůle, tj. transcendentní Vůle duše raději než tužby ega... (Naprostá většina lidí ze své přirozenosti ale nedokáže příliš vůli oddělit od svého intelektu, tj.: intelekt slouží egu.) Je pochopitelné, že si lidé interpretují Crowleyho práci velmi odlišnými způsoby, což někdy vede k příkrým rozporům v učení. A je těžko představitelné, že by taková společnost mohla v praxi fungovat. Spíš než cokoliv jiného by tato společnost byla velmi pravděpodobně totalitní, kdy by se musely všechny "přestupky" vůči "neomezené svobodě" tvrdě trestat. Navíc málokdo by si nějakou takovou společnost mohl autenticky přát, jsou to spíš Crowleyho nekonzistentní fantasmagorie...
Etika thelémy je převrácením novozákonní morálky ve smyslu jejího pojetí F. Nietzschem. Není to tedy přímo její kompletní odvržení, je to odvržení křesťanské morálky tak, jak ji chápal F. Nietzsche, jako "resentiment slabých", jako teologii duchovní vzpoury otroků proti kráse, síle a zdraví. Nietzsche chápal křesťanskou morálku jako otrockou, protože Ježíš vyzdvihuje "chudé na duchu", slabé, nemocné, trpící, krotké, pokorné atd. a slibuje jim, že na onom světě budou poslední první a první poslední. Toto je ale dost velké nepochopení skutečného významu křesťanství a křesťanských ctností. Theléma oslavuje intenzivní a autentický život, stojícího v protikladu k utlumenému, maloměšťáckému, neautentickému a konformnímu životu. Crowley byl přesvědčen o zásadním a metafyzickém rozdílu mezi muži a ženami, v oblasti mravů toleroval, ba dokonce povzbuzoval veškerou promiskuitní konsenzuální sexualitu mezi dospělými jedinci, heterosexuální, homosexuální i bisexuální. S politováním však konstatuje, že homosexualita u mnoha chlapců vede ke ztrátě mužnosti. Na druhou stranu tvrdí, že i nezávazný sex má být prožíván duchovně, a tehdy se stává božským úkonem. Devalvace hluboké lásky (coby emočního pouta) je Crowleym vítána, poněvadž celoživotní monogamní vztah s jednou osobou je vnímán jako cosi "omezujícího" a "egoistického".
***
Podle Crowleyho je klasická nukleární rodina "veřejný nepřítel číslo jedna". Rodinný život spojuje s otroctvím a stagnací. (A vzhledem k tomu, že Crowley nechápe ani koncept hluboké lásky a úcty k druhému člověku, tak se jeho postoji není co divit... Z logiky věci vyplývá, že thelémité by měli bojovat za to, aby všechny země světa podporovaly uzavírání nejrůznějších forem neheterosexuálních a nemonogamních vztahů... Byl by to diktát tohoto pojetí kulturních norem na úkor jiných... Šlo by o redukci kulturních norem na pouhá "dobrovolná práva", přičemž by theléma zaujala dominantní pozici, axiom). Celospolečenskou pravdou a zákonem by se stala "zdánlivě ničím nepodmíněná svoboda jednotlivce" – vztah svobody a náboženství se převrátí, resp. theléma bude oním axiomatickým dogmatem, náboženstvím. Oprávněně bychom mohli mluvit o "kulturním rasismu", vyvyšujícím jednu kulturu – tu liberální a západní – a její pravidla nad ostatní.) Crowley s velkým zápalem se zastával ženské promiskuity, přestože za pravou vůli většiny žen považoval rození a výchovu dětí. Stavěl se však proti potratům. Velmi "nekonzistentní" je též zákon: "My thelémité jsme nekonečně tolerantní ke všemu, kromě netolerance." A dále: "Netolerantnost je důkazem bezmocnosti."... (Ve skutečném světě je to přesně naopak. Pokud člověk není jen loutka v totalitním režimu, tak naopak musí mít jeho tolerance jisté meze, pokud by je neměl, tak by to bylo sebevražedné.)
***
Crowley ve svém komentáři píše: "Pokrytectví demokracie musí být zavrženo. Nemá smysl předstírat, že lidé jsou si rovni: fakta svědčí proti tomu." Tyto postoje Crowley vyvozuje z představy, že demokracie vede nutně k vynucování konformismu (což se později potvrdilo v nacistickém a komunistickém totalitarismu – a potvrzuje se to i v dnešní době).
***
Crowley věřil, že theléma představuje duchovní základ pro Nový aeon lidstva: "Dnes říkám: do pekla s křesťanstvím, racionalismem, buddhismem, vším tím odpadem mnoha staletí. Přináším vám pozitivní a pradávný fakt jménem magie a s ním vybuduji nová nebesa a novou zemi. Nechci vaše mdlé přitakání či opatrné výtky: chci blasfemii, vraždy, znásilnění, revoluci – cokoli, ať je to zlé či dobré, jen ať je to silné!"
"Průměrný volič je hlupák. Věří tomu, co si přečte v novinách, krmí svou představivost a utišuje své mindráky tím, co vidí v kině, doufá, že unikne svému otroctví na fotbalových hřištích... Je tak zabedněný, jak žádný sedlák nemůže být zabedněný, nemá vůbec žádnou schopnost samostatného myšlení. Je obětí svého vlastního strachu. Je to však on, kdo hlasuje... Ve zkratce, vládneme tím, že (mu) lžeme a zastrašujeme (ho)... Existuje pouze jedna naděje na sjednocení lidu pod inteligentní vládou, protože existuje pouze jedna věc, ve kterou všichni skutečně věří. Tímto všeobecně přijímaným základem je věda. Věda dosáhla této pozice, protože nevyslovuje žádná tvrzení, která by nebyla schopna okamžitě prokázat komukoli, kdo by je chtěl zpochybnit... Otázkou správné vlády je tedy nalézt vědeckou formuli mající etické implikace... Tato formule je dána Zákonem thelémy = Dělej, co ty chceš, ať je celý Zákon. Odborníci budou přiděleni, aby – když k tomu vyvstane potřeba – určili detaily pravé vůle každého jednotlivce. Absolutní vláda státu bude funkcí absolutní svobody každé individuální vůle."
(zdroj: Theléma AleisteraCrowleyho, Sebastián Jahič, Sol Noctis, 2021)
Číslo 7
Liché číslo 7 se obrací k Duchu a je spojením čísel 3 a 4. Svazuje tedy Božský princip s jeho formativním rámcem Čísla 4. Lidská bytost je jediný žijící druh, který je vybaven dostatečně vyvinutým mozkovým orgánem, který je schopen analyzovat své okolí a pokouší se odpovídat na jeho otázky. V historii lidské civilizace byl Život vždy předmětem posvátného uctívání, ba dokonce zbožštění, a to ve všech jeho projevech. Některá náboženství rozvinula složitější systémy, v nichž byla tajemství Života vyjadřována bytostmi napůl lidskými a napůl božskými, ale také pomocí sexuálních symbolů, stromů, vztyčených kamenů, prostřednictvím symbolů plodnosti a reprodukce druhů. Tento princip nalezneme i v našich současných náboženstvích a je vyjadřován různými způsoby. Život vyvěrá z „něčeho prvopočátečního“, co „pulsuje“ se stejnou hojností v celém vesmíru. Prostřednictvím Čísla 7 je Život rozprostřen bez hranic a materializuje se ve formě existencí v okamžiku, kdy jsou splněny určité podmínky. Planeta Země tyto podmínky má, ale patrně není jedinou planetou ve vesmíru, jež tyto podmínky splňuje. Pro rozvinutí subtilní chemie DNA potřebuje Život materiální rámec.
(zdroj: Božská proporce v geometrii a v číslech, Léonard Ribordi, Volvox Globaror, 2017)
Do sedmiúhelníku lze nakreslit hvězdu jedním tahem. Tento symbol (heptagon) odkazuje k živým bytostem, je výrazem všeho, co je živé, je podřízen entropii a za čas se zastaví. Pouze duchovní Život vyjádřený Číslem 5 zajišťuje trvání v cyklech, které jsou vlastní procesu stvoření. Tato sedmicípá hvězda symbolizuje člověka jako celek = fyzické tělo a božskou duši.
Semeno života
Semeno života symbolizuje začátek stvoření a je součástí květu života. 7 kružnic vzešlých z Vesica piscis tak, že do něj přidáváme další kružnice tak, že jejich středy leží na průsečíku první kružnice a jakékoli další kružnice (Na každou kružnici připadá jeden den stvoření. Ve výsledku tedy Semeno života symbolizuje začátek stvoření. Prvních 7 dní.).Spojíme-li semeno života se stromem života, dokonale do sebe zapadnou Je to symbol požehnání, plodnosti a ochrany, který obsahuje tajemství sedmi dnů stvoření.
Heptagram – hvězda lásky
Heptagram symbolizuje sedm dní stvoření – a je složen z nebeské trojky a pozemské čtyřky. Tato sedmicípá hvězda symbolizuje člověka jako celek – fyzické tělo a božskou duši. Tento symbol je výrazem všeho, co je živé; chrání před skrytým nebezpečím a harmonizuje lásku a přátelství. Tato sedmicípá hvězda s křesťanskou tradicí i kabalou. Do sedmiúhelníku lze nakreslit hvězdu jedním tahem. Tento symbol (heptagon) odkazuje k živým bytostem, je výrazem všeho, co je živé, je podřízen entropii a za čas se zastaví. Pouze duchovní Život vyjádřený Číslem 5 zajišťuje trvání v cyklech, které jsou vlastní procesu stvoření.
Menora (sedmiramenný svícen)
Číslo 8
Číslo 8 znamená završení a úplnost a symbolizuje kosmickou rovnováhu. Člověk nabývá vědomí souvislostí své evoluce v časoprostoru a začíná budovat svůj myšlenkový svět. Lidská bytost, která je obdařena vyšší inteligencí než ostatní žijící druhy, se sama stává tvůrcem; rozvíjí vědění, analyzuje, snaží se porozumět božskému plánu a postupně začíná chápat. Jestliže je pravda, že příroda neuděluje žádnou morální lekci, neučí ani lásce ani charitě, musí lidský druh naopak tyto hodnoty rozvíjet právě ve prospěch přírody. Bez přírody bychom totiž nemohli existovat. Lidský druh zabírá příliš mnoho místa, využívá a ničí část díla Života.
„Příroda dokáže dostatečně uspokojit potřeby člověka, ale nemá dost zásob k tomu, aby uspokojila lidský egoismus.“ (Mahátma Gándhí)
Vesmír je podřízen neúprosným zákonitostem entropie, které vedou k jeho pomalému oslabování a jakoby k jeho naprogramovanému konci. Projevy fyzického života na Zemi jsou proto samozřejmě omezeny v čase, ale v kosmickém prostoru budou moci pokračovat ve svém rozvoji až do okamžiku, který je rovněž naprogramován. „Božský Život“, ale i „Čistá energie“ by mohly tomuto fenoménu uniknout tak, aby systém pokračoval ve věčnosti.
Oktogram – Hvězda Merkura
Oktogram je osmicípá hvězda, která symbolizuje překonání pomyslného času. Osvobodíme-li se od času, osvobodíme se od smrti. Tento symbol najdeme v mnoha sakrálních stavbách po celém světě.
Dharmačakra
Dharma je "osmidílná stezka", která může být rozdělena do tří aspektů: moudrost, mravnost a soustředění. V klasickém budhistickém symbolu osmidílnou stezku reprezentuje dharmačakra. Dharma je v jeho metafyzickém významu soulad s božským nebo tvořivým principem činným v individuu nebo v přírodě. Představuje individuální vnitřní zákon, který „musí“ být následován, jestliže individuální život má být v souladu s přírodními zákony a iniverzální podstatou bytí. Dharma tedy znamená vnitřní etický kodex. Dharma je náboženství, učení, vesmírný zákon, spravedlnost a jiné. Můžeme o ní přemýšlet v kontextu varna-ášráma-dharma. Varna-ášráma-dharma znamená, že v rámci vyššího celku má každý jednotlivec nějakou funkci (varna) a že každý život má jistou dynamiku a vývoj (ášrama).
Jantra
Šrí jantra je nejuctívanější jantrou v Indii. Symbolizuje univerzální lásku, božskou harmonii, moudrost a mír. Představuje symbol celého kosmu, jenž slouží jako upomínka na neoddělitelnost subjektu od objektu.
Tantrická jantra symbolizuje vesmír a jeho strukturu. Vnější soustředěné kružnice zdobené lotosovými okvětními lístky znamenají stvoření, věčný kruh bytí a vesmír. Vnitřní prolínající se trojúhelníky představují ženské a mužské prvky. Bod uprostřed kružnice značí střed – okno do absolutna. Jantra má duchovní význam a znamená „podpora“ anebo „pomůcka“. Je to geometrický tvar, který pomáhá ke kontemplaci, koncentraci a meditaci. Když se mysl koncentruje na jednoduchý, prostý objekt (v tomto případě na jantru), neustálé mentální švitoření, které se odehrává v naší mysli, ustává. Když mysl dokáže zůstat prázdná a tichá již bez pomoci, je možné objekt soustředění odložit. V nejpokročilejších fázích je možné skrze geometrickou vizualizaci jantry dosáhnout spojení s Bohem.
Číslo 9
Nechuštan – Nachaš
Nechuštan je kabalistické pojmenování hada, který je symbolem pohlavní energie (libida), analogický pojmu „hadí síly“, tzv. „kundalini“ a hermetickým pojmům „ohnivého hada“ a „ohnivé síly“. Jeho symbolem je písmeno lamed. V kabalistickém ilánu kříží tento had všechny cesty spojující jednotlivé serify. Již tím je vyjádřen jeho mimořádný význam v kabalistické kosmologii, ale i antropologii (ilán je schématem světa i lidského těla). Nechuštan byl předmětem uctívání u gnostické sekty tzv. ofitů (z řec. ofis, had). Nechuštan je klíčem ke kabalistickému pojetí sexuality a ke kabalistické sexuální magii.
Ve všech esoterních systémech, v nichž je zdůrazněn sexuální aspekt iniciace, vystupuje jako ústřední symbol had. Stejně je tomu i v kabale, která má též svou esoterní sexuologii. Znovu se k tomuto, v kabale pečlivě zastíranému tématu, vrací A. J. La Dageová (Occult psychology 1978). V „alchymistické kabale“, uvádí La Dageová, že jde o to zmocnit se této síly dříve než se ona zmocní jedince.
***
Kabala nazývá eros „jesod“; a Zohar (III., 286 a) praví: „Ten, který vytváří zákony, je jesod.“ Jesod je symbolizován pohlavním údem, číslem 9 a je to sefira reprezentující sféru Luny. Had Samael, který svedl biblickou Evu, je jen jedním aspektem síly znané „Nechuštan“ (nachaš).
***
Síla Nachaš je „radikální egoismus, který vede bytost k tomu, že se činí centrem a vše vztahuje k sobě“, a toto pojetí je prý ve shodě s Mojžíšem, je to „strhující vášeň animality“. Had – svůdce Evy je „nachaš harym“. Kořenem výrazu nachaš je slovo, které znamená okouzlení, omámení; z toho bylo odvozeno slovo had, označující zvíře, které má všechnu svou sílu v tlamě a jediné ze všech je schopno utvořit svým tělem kruh. „Had utváří prázdný kruh, v němž nevidíme střed, má schopnost způsobit, že ztrácíme z očí jednoduchý princip, z něhož vše pochází a bez něhož nic neexistuje.“
(zdroj: Lexikon magie, Milan Nakonečný, Argo, 2009, str. 304–305)
MERKABA – vůz Hebrejců
Merkaba je staroegyptský symbol – a v jiných kulturách se nazývá merkabah či merkavah. Slovo Mer-Ka-Ba se skládá ze tří slov: Mer (světlo, resp. dvě proti sobě se rotující světelné pole), Ka (individuální duch) a Ba (duch v jeho konkrétní realitě). Merkaba odkazovala na rotující světlo, které přenášelo ducha, duši i tělo z jednoho světa do jiného. Je to vozítko, které může používat duch a tělo pro přesun z jedné dimenze do druhé. Kromě pohybu různými realitami může také realitu tvořit.
Merkaba je to, co spojuje tělo, emoce, rozum a duši do jednoho funkčního celku. Někdy bývá nazývána jako Mistrovská pyramida nebo také jako Vůz vzestupu (je dopravním prostředkem, který převáží ducha a tělo do jiných dimenzí). Merkaba pomáhá uvědomění si celkového aspektu lidské bytosti a její provázanosti se vším; spojuje člověka s vyššími úrovněmi bytí a světů. Světelné pole Merkaby je holograficky obsaženo v každé naší buňce, stejně jako v každé části Vesmíru.